Jak Česká republika svítí? I když se Česko zavázalo k opuštění uhlí, většina elektřiny v našich zásuvkách stále pochází z tradičních, převážně uhelných a jaderných zdrojů. Přečtěte si, jaké technologie tvoří současnou páteř české energetiky, jak velkou roli hraje plyn a obnovitelné zdroje (slunce, vítr, voda) a s jakými výzvami a plány se Česká republika potýká na své cestě k dekarbonizaci a energetické soběstačnosti.

Ústřední roli ve světové výrobě elektřiny hrají historicky zejména fosilní paliva, přičemž uhlí je dlouhodobě nejdůležitější. I když je jaderná energie významným zdrojem, její podíl bývá globálně nižší než u uhlí nebo zemního plynu, ale zůstává klíčovým zdrojem
Hnědé uhlí je navzdory postupnému útlumu stále hlavním zdrojem elektřiny. Spaluje se ve velkých uhelných elektrárnách, primárně v Ústeckém a Karlovarském kraji.
Jaderné elektrárny jsou klíčové pro stabilní a bezemisní dodávky elektřiny. Jádro tvoří druhý největší a nejdůležitější bezemisní zdroj v mixu.
Obnovitelné zdroje energie tvoří v současnosti přibližně celkové výroby, a jejich podíl má v následující dekádě skokově narůst, aby se splnily klimatické závazky EU.
Zemní plyn tvoří kolem výroby. Využívá se především v moderních kogeneračních jednotkách, které vyrábí elektřinu i teplo. Roste jeho role jako přechodného a rychle spustitelného zdroje pro vyrovnávání výkyvů ve výrobě z nestabilních OZE (např. v době, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr).
Cílem transformace českého energetického mixu je komplexní a nákladná změna, která má zajistit spolehlivé a bezpečné dodávky elektřiny a zároveň splnit mezinárodní a evropské závazky na snížení emisí skleníkových plynů, zejména CO2. Jde o dlouhodobý proces, který zásadně přetváří celou energetiku země.