BLANENSKO – Od začátku tohoto roku se v Česku naplno rozjela malá energetická revoluce. Nová legislativa umožňuje lidem, obcím i firmám efektivně sdílet elektřinu vyrobenou například ze solárních panelů. Co to v praxi znamená, pro koho je to výhodné a jak složité je se zapojit? Na to jsme se zeptali jednatelky společnosti Smart energy manage s.r.o., paní Anny Mertové, která se problematikou správy a optimalizace energií v regionu dlouhodobě zabývá.

Dobrý den. Představte si, že máte na střeše rodinného domu fotovoltaickou elektrárnu. Přes den, když jste v práci, vyrábí elektřinu, kterou nespotřebujete. Dříve jste tento přebytek prodali do sítě za často nevýhodnou cenu. Dnes ho můžete „poslat“ na jiné své odběrné místo – například do dílny, garáže s dobíjením pro elektromobil nebo jednoduše sousedovi. V praxi tak maximalizujete využití vlastní, levné a zelené energie a výrazně snížíte své celkové účty za elektřinu.
Největší přínos pocítí například rodiny, kde mohou rodiče sdílet elektřinu s dospělými dětmi žijícími ve vlastním domě. Velmi efektivní je to také pro podnikatele, kteří si posílají energii z domova do své nedaleké provozovny. Dále jsou to bytové domy, kde se mohou obyvatelé dělit o elektřinu ze společné střešní elektrárny. Sdílení je ideální i pro skupiny sousedů, lokální firmy nebo pro obce, které mohou elektřinu z obecních budov, jako jsou školy nebo úřady, posílat třeba do obecních bytů.
Z technického hlediska je klíčové rozlišit výrobce a odběratele sdílené energie, kterým říkáme „zájemci“. Výrobce, tedy majitel fotovoltaiky, už z principu chytrý elektroměr s průběhovým měřením má, takže na jeho straně není potřeba nic technicky řešit. U zájemců je situace jiná. Běžné domácnosti průběhové měření nemají, naopak firmy s hlavním jističem 3x80 A a vyšším ho už často mají. U těch, co ho nemají, je potřeba udělat přípravu elektrorozvaděče podle požadavků konkrétního distributora (ČEZ, EGD, PRE). U jednotarifních sazeb to znamená zajistit, aby se do rozvaděče vešel fyzicky větší elektroměr. U dvoutarifních je zase potřeba osadit relé a upravit kabely. Může to znít složitě, ale toto je přesně ten bod, který pro naše klienty na Blanensku umíme kompletně vyřešit s naším elektrikářem.
V jádru je sdílení energií především o dohodě mezi výrobcem a zájemcem. A proč je to tak výhodné? Výrobce díky sdílení získá za své přebytky mnohem lepší cenu, než za kterou by je od něj vykoupil běžný dodavatel – ta se dnes pohybuje jen okolo 40 haléřů za kWh. Na druhé straně zájemce získá elektřinu levněji, než je běžná cena silové elektřiny od dodavatele, která je dnes zhruba 2,70 Kč/kWh bez DPH. Pokud se tedy výrobce a zájemce dohodnou třeba na ceně 2 Kč/kWh, je to skvělá zpráva pro oba. A právě Smart energy manage zajišťuje pro obě strany veškerou administrativu, aby taková dohoda mohla fungovat. S tím jsou spojené náklady, proto máme aktivační poplatky za vyřízení a podle zvolených služeb si pak klient vybere balíček služeb dle svých preferencí.
A to je přesně ten bod, kde vstupujeme do hry my. Chápeme, že evidence, rozúčtování a veškerá administrativa může lidi odradit. Naše firma funguje jako administrátor a správce takové skupiny sdílení. My se postaráme o založení skupiny, komunikaci s distributorem a hlavně o sběr dat z elektroměrů a spravedlivé a transparentní rozúčtování vyrobené a spotřebované energie mezi jednotlivé členy. Našim klientům tak odpadají starosti a dostávají od nás každý měsíc přehledný report, kde přesně vidí, kolik ušetřili. Zjednoušeně řečeno, my dodáváme ten „chytrý mozek“ celého systému.
Ano, několik jich je. Nejčastější mýtus je, že elektřina fyzicky putuje z mé střechy přímo k sousedovi. Ve skutečnosti vše probíhá účetně v rámci distribuční sítě. Je to virtuální přenos. S tím souvisí i další častý omyl – že sdílení funguje jako virtuální baterie. Tak to ale není. Sdílení probíhá v reálném čase, na bázi 15minutového měření. Nelze tedy elektřinu vyrobenou v poledne spotřebovat večer, až přijdete domů. Sdílí se jen to, co se v jeden moment vyrobí a jinde ve skupině spotřebuje. Druhým omylem je obava ze ztráty kontroly. Přitom pravidla sdílení si vždy určuje majitel elektrárny – komu, v jakém pořadí a za jakých podmínek se budou přebytky přidělovat. My jako administrátor pouze tato pravidla vykonáváme. A třetí mýtus je, že je to jen pro technické nadšence. Naopak, s profesionálním správcem je to služba navržená tak, aby byla pro koncového uživatele co nejjednodušší.
To je důležitá otázka. Skupina sdílení je administrativně jednodušší forma. Může ji tvořit až 11 členů a vše je založeno na smluvním vztahu. Je to ideální řešení pro menší skupiny, rodiny nebo sousedy. Na druhé straně energetické společenství je už právnická osoba – typicky spolek nebo družstvo. Může mít až 1000 členů a realizovat mnohem větší projekty. Jeho založení je složitější, ale nabízí do budoucna širší možnosti. Pro energetická společenství však platí jedno dočasné, ale podstatné omezení.
Ano, a je to klíčové. Minimálně do 30. června 2026 mohou energetická společenství fungovat pouze na území tří sousedících obcí s rozšířenou působností, takzvaných ORP. Pro náš region to znamená, že společenství založené například v Blansku by mohlo zahrnovat členy z ORP Blansko, Boskovice a například Brno-venkov. Nemohlo by ale sdílet elektřinu s členem třeba v Praze. Toto omezení se netýká jednodušších skupin sdílení, které mohou fungovat po celé České republice bez omezení.
Prvním krokem je zamyslet se, s kým bych mohl elektřinu sdílet. Mám rodinu, dobré sousedy, známé v okolí s fotovoltaikou nebo s vhodnou střechou? Poté je ideální nechat si zpracovat nezávaznou analýzu, která ukáže potenciál úspor. Určitě se na nás mohou obrátit, rádi jim poradíme a navrhneme nejlepší řešení na míru jejich potřebám. Sdílení energie je budoucnost, která je dostupná už dnes, a byla by škoda tuto příležitost nevyužít.