Sdílení energie z obnovitelných zdrojů: Který zdroj se vyplatí nejvíce?

Každý obnovitelný zdroj má svůj specifický charakter výroby, který ovlivňuje jeho vhodnost pro sdílení.

• Fotovoltaické elektrárny (FVE): Jsou závislé na slunečním svitu. Nejvíce elektřiny vyrábějí logicky během dne, s vrcholem kolem poledne. V noci nevyrábějí vůbec a jejich produkce výrazně klesá při zatažené obloze. Tato přerušovaná a do jisté míry předvídatelná výroba z nich dělá skvělý zdroj pro pokrytí denní spotřeby, ale pro sdílení v noci nebo za špatného počasí je nutné je kombinovat s bateriovým úložištěm nebo jiným zdrojem.
• Větrné elektrárny: Jejich produkce je závislá na síle větru. Mohou vyrábět elektřinu ve dne i v noci, ale jejich výkon je velmi proměnlivý a méně předvídatelný než u FVE. Někdy fouká silně a vyrábí na maximum, jindy je bezvětří a výroba stojí. Pro sdílení je jejich nestálost výzvou, která opět vyžaduje zálohu v podobě baterií nebo kombinaci s jinými, stabilnějšími zdroji.
• Vodní elektrárny: Patří mezi nejstabilnější a nejpředvídatelnější obnovitelné zdroje. Průtok vody v řece je relativně konstantní a umožňuje plynulou výrobu elektřiny 24 hodin denně. Přehradní a přečerpávací elektrárny navíc dokáží velmi rychle reagovat na změny ve spotřebě a sloužit jako regulační výkon. Díky své stabilitě jsou ideální pro sdílení energie.
• Bioplynové stanice: Zpracovávají organický materiál (např. hnůj, kaly, biologický odpad) a vyrábějí bioplyn, který následně v kogenerační jednotce pohání generátor a vyrábí elektřinu a teplo. Jejich obrovskou výhodou je plně řiditelná a stabilní výroba. Mohou dodávat elektřinu nepřetržitě, bez ohledu na počasí nebo denní dobu. To z nich činí mimořádně spolehlivý zdroj pro energetické komunity.

Při hodnocení efektivity pro sdílení energie nejde jen o cenu, ale především o spolehlivost a předvídatelnost dodávek.

1. Bioplynové a vodní elektrárny: Jednoznačně nejvhodnější zdroje. Jejich stabilní a řiditelná výroba zaručuje, že odběratelé ve skupině sdílení dostanou elektřinu, kdykoli ji potřebují. Tato spolehlivost je klíčová pro funkčnost celé komunity.
2. Fotovoltaické elektrárny: Velmi dobrý zdroj, zejména v kombinaci s bateriovým úložištěm. Bez akumulace je jejich využitelnost pro sdílení omezena na denní hodiny. Jsou však skvělým doplňkem k jiným zdrojům.
3. Větrné elektrárny: Nejméně předvídatelný zdroj. Pro samostatné sdílení jsou kvůli své nestálosti nejméně vhodné, ale v energetickém mixu (například v kombinaci s FVE a bioplynem) mohou hrát důležitou roli a dodávat energii v době, kdy slunce nesvítí.

Cena elektřiny se skládá z mnoha faktorů, včetně pořizovacích nákladů, nákladů na provoz, údržbu a palivo. Uvedené ceny jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na velikosti a typu instalace.

• Fotovoltaické elektrárny: Díky poklesu cen technologie se jedná o jeden z nejlevnějších zdrojů. Cena se pohybuje okolo 1,0 - 2,20 Kč/kWh.
• Větrné elektrárny: Cena je srovnatelná s fotovoltaikou, obvykle v rozmezí 1,50 - 2,60 Kč/kWh.
• Vodní elektrárny: U nových projektů jsou náklady vyšší, ale stávající elektrárny mají velmi nízké provozní náklady. Cena se může pohybovat od 1,00 Kč až po 3,00 Kč/kWh u modernizovaných či nových zdrojů.
• Bioplynové stanice: Náklady jsou zde vyšší kvůli ceně vstupní suroviny a složitější technologii. Cena se obvykle pohybuje mezi 2,70 - 4,00 Kč/kWh.

Jak je zřejmé, bioplyn je nejdražším zdrojem. Jeho cena však odráží klíčovou výhodu: spolehlivost a stálost dodávky. Zatímco majitel fotovoltaické elektrárny může sdílet energii jen v určitou denní dobu, provozovatel bioplynové stanice může garantovat dodávku elektřiny kdykoli.

Proto si výrobce ze stabilního a řiditelného zdroje, jako je bioplyn nebo vodní elektrárna, může oprávněně říci o vyšší cenu za svou elektřinu. Odběratel si totiž nepřiplácí jen za samotnou kilowatthodinu, ale především za jistotu a komfort, že energie bude k dispozici přesně ve chvíli, kdy ji potřebuje. V komunitním sdílení je tato spolehlivost k nezaplacení a je základním kamenem pro úspěšné fungování celého systému.